Rozhovor s: Helčou Vidovičovou

MUDr. Helena Vidovičová, člen Musher klubu Tlapky v tahu od 25. ledna 2019.

- PSÍ PARŤÁCI -

1. Jaké máš pejsky a jak se jmenují?

Mám dvě Lapinkoiry, oba kluky. Šestiletého Tonkse (papírově Hector od Křemílka, ale volat na psa Hektore nejde) a jedenapůlročního Artíka (D’Artagnan Nezkrotná markýza).


2. Jak jsi se k práci se psy dostala?

Spíš k životu se psy, asi nemám pocit, že bych s nimi nějak pracovala. Prvního psa jsem si vyvzdorovala cca ve čtrnácti. A od té doby už není návratu, bez psů to nejde. Dlouho jsem měla pocit, že pes má být jen jeden, ale teď mám dva a myslím, že i na třetího časem dojde. Něco systematicky dělat jsem začala až s Tonksíkem, když jsem ho v jeho roce poprvé zapřáhla.


3. Čím krmíš? Používáš nějaké speciální doplňky stravy?

Kombinuju granule Brit Care s lososem a syrovou stravu. Přidávám olej ze sladkovodních ryb, kolagen, občas kelpu.


4. Jaké všechny aktivity se psy děláš?

S oběma dělám individuální tažné sporty, s Artíkem jsme čuchli k pasení. Složil zkoušku vloh a teď váhám nad tím, jestli pokračovat nebo ne, protože styl, jakým lapiny pasou soby, se od pasení oveček tradičním stylem dost liší. Uvidím.


5. Věnuješ jim nějakou speciální péči?

Takové to běžné protažení po výkonu, dornovku (Dornova metoda – pozn. red.), když jde jen o běžnou „údržbu“, tak si je dornuju sama, pokud je problém, jdeme k profíkovi. A spoustu velmi speciálního mazlení a drbání, samozřejmě.

- MUSHING -


1. Kdy jsi začala s mushingem a proč? Co tě motivovalo pokračovat?

Tahat jsme začali s Tonksíkem před pěti lety. Byl to tehdy ještě poněkud nevycválaný puberťák, který si rád dělal, co chtěl, a nemohla jsem ho nechávat běhat na volno, kolik by rád. Na Facebooku jsem narazila na závod Vlkodlak race, a chytla jsem se na udičku. Pak už jsem si jen dohledala, jak se běhá canicross, pořídila vybavení a vyběhli jsme. Jako zarytý celoživotní neběžec jsem byla na pokraji smrti už při prvním běhu, ale Tonksova radost byla tak obrovská, že jsem pokračovat musela, chtě nechtě.


2. Kterým musherským disciplínám se ještě věnuješ?

Běhám canicross. Dle svých možností, dost pomalu. Starší pes je pomalejší, ale velmi vytrvalý, to mi sedí víc. Mladý je na mě moc rychlý, ale dělám, co můžu. Jezdíme s koloběžkou – někdy jednotlivě, jindy ve dvojce. Zapřahám i ke kolu, staršího k běžkám. Letos mi doufám přinese Ježíšek sněhoběžku (přinesl :D - pozn. red.), tak uvidíme, jaké to na sněhu bude.


3. Máš raději sportovní výkony s jedním či více psy a proč?

Moji psi jsou hodně rozdílní – pomalejší vytrvalec a rychlý nesoustředěný sprinter. Musím tomu jízdy ve dvojce přizpůsobovat. Ale zatím mi to připadá zábavnější.


4. Kam chodíš trénovat a jak často? Raději sólo, nebo ve skupině?

Bydlím kousek od lesa, kde se dá dobře běhat a v noci i jezdit, ale použitelná trasa je dost krátká. Takže na kvalitnější nebo delší tréninky jezdíme na různá místa v bližším či vzdálenějším okolí Prahy, na lyže do hor. Skupinové tréninky mě vždycky hodně posunou, ale hodně často běhám sama, se psy na volno.


5. Jak pečuješ o sebe v rámci sportovních výkonů – speciální strava, doplňky, fyzioterapie, speciální cvičební plán apod.?

Tuny koňské masti to řeší.


6. Jaké vybavení na mushing používáš?

Mám psy s netypickou stavbou těla, takže dlouhý postroj byl zpočátku oříšek. Teď Tonksovi střídám Non-stop Free Motion a upravený Zero DC Cross, Artie běhá většinou v Musher Inuit. Myslím, že nebude trvat dlouho a budeme ještě měnit.

Já běhám na starém typu sedáku Non-stop a šňůry máme od ManMatu, MushGO, Non-stopu a na koloběžku i Kainpo.


7. Co ti mushing přináší? Jaké v něm máš cíle?

Uspokojuje mě dělat něco smysluplného se psy, co si všichni užijeme. Zvládnout něco, co by před pár lety bylo pro mě nepředstavitelné. Zažívat ten týmový pocit, kdy s parťákem něco společně dokážeme, překonáme sami sebe a navzájem si pomůžeme. Samozřejmě někde hluboko vzadu je ten sen malé holčičky, která hltala v časopise Pes přítel člověka první články o saňových sportech. Navíc lapinkoira je plemeno s pracovní minulostí, které v současnosti často vegetí na gauči, a mě baví navazovat na ten jejich pracovní kořínek. Cíle? Pokračovat v tom dál.


8. Doporučila bys členství v MK Tlapky v tahu a proč? Jsi v něm spokojená?

Členství v Tlapkách je pro mě moc fajn. Scházíme se, trénujeme společně, radíme si, pomáháme si, funguje to.

- ZÁVODY -


1. Kdy a který byl tvůj první závod? Jak jsi se po něm cítila?

První závod v canicrossu byl tuším před pěti lety na jaře Jihočeský canicross v Soběslavi. Běželi jsme v začátečnících a skončili třetí. Zabil mě hned startovní kopec, takže v cíli jsem se cítila jenom prostě mrtvá. Jen si pamatuju, že při zpětném pohledu na fotky jsem si říkala, že zatímco já mám v průběhu závodu čím dál strhanější rysy, pes je vysmátější a vysmátější.


2. Jaké jsou tvé největší úspěchy v mushingu?

Nejlepší oficiální výsledek bylo zlato na trase short Aprílového dogmaratonu 2019 s Tonksíkem. Co ale považuju za největší svůj a Tonksův úspěch, bylo úspěšné absolvování Ještěd Winter Canicross tuším 2018, to byl závod, kde jsme si hrábli oba na dno a nikdy nepřestanu být pyšná na toho psa, že mě tam nenechal.


3. Jaký byl tvůj nejtěžší závod a proč? Který byl pro tebe naopak nejlehčí?

Nejtěžší byl zmiňovaný zimní Ještěd před dvěma lety s Tonksem. Nejzábavnější pro mě asi byly dva ročníky Vlkodlak race, které jsem absolvovala. A nejlehčí paradoxně ten Aprílový dogmaraton, kde jsme na krátké trase byli nejrychlejší, ale celé jsme to běželi úplně v pohodě.


4. Které závody patří mezi tvé nejoblíbenější a nenecháš si je nikdy utéct?

Mám ráda triatlony, i když si je někdy utéct necháváme. Tonksíkovi většinou tak odvařím hlavu plaváním, že pak udělá všechno pro to, aby mě přivázal šňůrou ke kolu… ale pak to nějak doběhneme.


5. Co je nejlepší po dokončení závodu?

Nejlepší po dokončení závodu je pusa od psa. Jednoznačně.

- ZE ŽIVOTA -


1. Jaké je tvé povolání současné a vysněné?

Současné i vysněné – psychiatr.


2. Jak moc náročná je tvá práce? Co ti pomáhá k vyčištění hlavy?

Je to hodně náročné emočně, k čištění hlavy používám sport, pohyb v přírodě a čas s psisky.


3. Jak vypadá tvůj běžný den?

Vstát před pátou, venčit (vycházkou nebo poklusem), jet do práce (dojíždím). Po návratu znovu psiska, podle situace trénink nebo procházka, výcvik apod., domácnost (no to moc ne), rodina.


4. Věnuješ se i jiným zálibám a koníčkům než mushingu? Jakým?

Jezdívala jsem na koni, tomu teď moc nedám, spíš jen náhodně. Mám ráda hudbu, ale už ji moc neprovozuju aktivně. Co mi opravdu v tuto dobu chybí, je možnost zazpívat si ve sboru Rybovu mši (Jakub Jan Ryba, Česká mše vánoční – pozn. red.).


5. Jaké máš oblíbené jídlo a pití?

Jídlo, které udělal někdo jiný, zvláště když je v něm maso. Pití – pivo a Kofola.


6. Co tě vždycky rozesměje nebo ti udělá největší radost?

Způsob humoru, který mám se svými dcerami.


7. Co vyloženě nesnášíš?

Když mi při tréninku cizí psi na volno lezou do mých psů.


8. Jak nebo díky čemu si nejvíce odpočineš?

Umím se úžasně válet v posteli. Trénuju to opravdu často.


9. Máš nějaké motto, které tě provází životem?

Nevím, jestli životem. Ale rozhodně mě provází různými báječnými nápady, na jaké závody se zase přihlásím. Aneb: Nebudu spokojená, dokud nechcípnu.


10. Co bys poradila případným zájemcům o mushing?

Bacha, je to návykové.


11. Pokud máš zájem sdělit něco navíc, sem s tím.

Když jsem vyplňovala přihlášku do Tlapek, měla jsem s tím hrozný problém. Strašně nerada se někde organizuju. Ale od té doby jsem si asi tak milionkrát řekla, že to byl ten nejlepší nápad.

160 zobrazení

Rubriky:

Facebook

Instagram

YouTube

Nabídka

©2021  Musher klub Tlapky v tahu (oddíl TJ Hostivice, z.s., člen České asociace sleddog sportů a České unie sportu) | Užití veškerého obsahu je bez souhlasu zakázáno.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now